CY-RL Hybrid Tour 2023

 

1. Etapa - Start sobota 24.6.2023 v 05:15 z malebné obce Všestudy 😊

​

Start tour byl netradičně v brzkých ranních hodinách. Po cestě nás probrala snídaně na pumpě před nájezdem na dálnici D7. Pohodovým tempem „Uazíka“ pokračujeme dál směr

Brno, Bratislava (SK) , Budapest (H) , Beograd (SRB) , Niš (SRB) , Tabanovce (MK) , Gavgelia (MK) ,Katerini(GR) ,Lamia (GR) , Atheny (GR) , Pireas (GR)

Oběd v Maďarsku – Konoba pod Avalom

​

 

 

Nocleh v Srbsku u obce Batočina vedle řeky „Velká Morava“ – což se ukázalo jako ne příliš dobrý nápad vzhledem k velké líhni komárů …

​

Druhý den tranzitní snídaně na pumpě, dále do města NIŠ, kde  proběhla prohlídka  „Věž lebek“ , koncentrační tábor "Crveni krst", památník Bubanj a Tabanovce utečenecký tábor.

​

​

​

​

 

​

​

Cesta pokračovala do Severní Makedonie. Návštěva Skopje a luxusní restaurace Soul Kitchen.

Nocleh již v Řecku hned u moře Olimpian bay beach.

​

​

​

​

​

​

 

Ráno snídaně v místní pekárně.

​

Cesta pokračovala prohlídkou a smočením se v termálních pramenech – Natural Thermal pool v Leptokárii.

​

​

​

​

​

​

​

​

Další zastávka byla v Thermopyl, kde proběhla slavná bitva. Návštěva místního muzea včetně 3D promítání v luxusně klimatizovaném sále.

​

​

​

​

​

​

​

Po krátkém osvěžení a svačince v místním bistru pokračujeme do: Olympijský komplex a muzeum Athény.

Prohlídka muzea, které se nacházelo v suterénu obchodního centra…

​

​

​

​

​

 

​

Večeře v místní restauraci  a následný přesun do Pireusu, druhého největšího přístaviště v Evropě.

Trochu nám dalo zabrat se zorientovat, jelikož v místě kde má kotvit naše loď právě přistála jiná a nastal drobný zmatek nově příchozích, jejich aut a doprovodů …

​

Dle instrukcí jsme se museli odbavit odděleně, tedy řidič s autem a ostatní cestující zvlášť v jiném Gatu. Probíhala procedura obdobná jako na letišti (ovšem jak se později ukázalo, ne, tak důkladnou).

Nehodlali jsme dopustit podobné drama jako loni při cestě do Tunisu a také díky tomu, že už nebylo Covidové pobláznění proběhlo nalodění celkem bez větších obtíží. Kajuta byla připravena ihned a tak jsme se mohli v klidu vykoupat a odpočinout, než došlo k přijetí ostatních pasažérů.

​

​

​

​

​

​

​

​

Takové štěstí ovšem neměl řidič, jelikož docházelo k upřednostňováním odbavení Ukrajinských občanů. Což bylo po těch ukrutných vedrech opravdu motivační.

Zajímavostí a pro nás zkušené cestovatele i nezvyklé bylo odebrání cestovního pasu řidiče, který byl po krátkém rozhovoru na recepci vydán až druhý den, a to za poplatek 20 Euro, který byl dle mladíka na recepci – cituji:

 „That´s not for me, that´s for the crew below deck“

Za slíbený poplatek byl pas opravdu vydán.

Postele celkem pohodlné, klimatizace lokálně ovládaná v kajutě a jelikož byla loď cca 1. rok po rekonstrukci, vše i čisté a funkční.

​

​

​

​

​

​

​

 

 

To co 2/3 posádky zajímalo na lodi nejvíce, není nic jiného než zakoupení WIFI 😊

1 GB / 10 Euro, takže veliká paráda 😊. Při troše skromnosti a pochytáním signálu z evropských ostrovů, zejména Rhodosu, který jsme těsně míjeli jsme si vystačili na jednu plavbu každý se 2. kódy, tedy 2 GB dat.

Jelikož se loď stala naším 31. hodinovým domovem, došlo k prohlídce klíčových lokací.

​

Zejména jídelna, obchod, kasino, recepce a pro kuřáky samozřejmě i jejich koutek.

​

Kajuta téměř v centru zajišťovala rychlý přístup ke všem částí lodi. Jídelníček nikterak rozmanitý, ale dalo se na tom přežít. Ceny díky nulové konkurenci luxusní …

​

Namátkou malá Pizza cca15 euro, pivo 6 euro apod. Vše se dalo platit pohodlně kartou.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Pivo bylo i točené, ale samozřejmě žádný zázrak. Jídlo se muselo předobjednat, včetně pití.

Už jsem měl chuť i na něco jiného než pivo, tak jsem si objednal Juice, nebo soft drink. Přijde obsluha, kouká na tiket, a tak jí pro jistotu upřesníme pití … 2x pivo a jeden juice. No a nepřinesla 3 piva? 😊

Využili jsme prostoru k odpočinku a regeneraci před další cestou.

​

Cílem byl přístav v Kyperském Limasolu.

​

2.Etapa Port Limasol (CY) - Air port Larnaca (CY) 74 KM

​

Cca v 8. hodin jsme byli odbaveni a po krátkém osvěžení místní ledovou kávou na pumpě (snídaně byla ještě na lodi) jsme pokračovali do Larnaky na letiště, jelikož nás čekal odpolední let do Bejrůtu (Libanon)v 16:10. Po cestě oběd ve vyhlášené restauraci Agios Ambrosios „Lefos“

​

Tranzit bez problémů, ceny nafty příznivé …

Příjezd na předplacené parkoviště na letišti byl s dostatečným předstihem, takže jsme ještě chvilku čekali nedaleko závory.

První problém nastal, při načítání naší SPZ, jelikož je zcela odlišného formátu než u nás, nepodařilo se ji načíst, a tak jsme si vytiskli nový kód, že to vyřešíme po návratu (samozřejmě jsme platili znovu 😊)

​

Po ustájení Uazíka bylo sbaleno pár potřebných věcí do batůžku na 3. denní výpravu do Libanonu.

Jelikož jsme měli dostatek času, v klidu jsme se šli odbavit. Policejní kontrola probíhala elektronicky přes automat. Celkem bez problémů, jen můj pas se načetl asi až na 4. pokus.

​

To pravé pozdvižení začalo až na rentgenové kontrole. Většina bez problémů, právě zde se ukázala nedůslednost kontrolorů v přístavu. Tady už je to přeci jenom jiná Liga. Paní kontrolorka s přísným výrazem prohlíží můj příruční batoh a po bližším ohledání vytahuje skládací nůž nemalých rozměrů. Říkám si, aha tak tady je 😊 Měl  jsem za to, že je ve velkém batohu, když prošel kontrolou na lodi. Samozřejmě byl odebrán a bez milosti vyhozen…

​

Jelikož jsem byl ještě zkrášlen Srbským hejnem komárů, který si na nás pochutnal v našem stanu, jak jsme již psali dříve a nevynechal obličej ani ruce. Mohl jsem budit dojmem jakého-si feťáckého týpka, protože jaký „retard“ by si bral do letadla veliký nůž, že 😊. Vzali mě pro jistotu na drogový test 😊¨Ten byl samozřejmě negativní a mohli jsme pokračovat dál.

Po nalezení správného Gatu jsme hledali pasy k předložení, samozřejmě aby toho nebylo málo, ten můj jsem nemohl najít. Teď to člověku šrotuje v hlavě, že já ho nechal u té kontroly?... Nebo u rentgenu…

Naštěstí v tom shonu byl jen v jiné kapse batohu, takže velká úleva a mohlo se jít k poslední kontrole.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Jaká je asi šance, že Vás bude na Kypru při letu s Kyperskou leteckou společností na cestě do Libanonu odbavovat Čech? 😊

Konečně připraveni v letadle … Cesta trvala pouhých 45 min. Letová výška jen 5000 m …

Takže opravdu rychlý tranzit.

​

Let bez obtíží, data pečlivě vypnuta, jelikož zde nemá nikdo z našich operátorů, žádnou smlouvu a nelze zde uplatnit výhodnější balíčky, je zde pro příklad 1 MB dat za 302,50 Kč … Takže si nechcete omylem stáhnout 100MB soubor 😊

 

3.Etapa Air port Rafik Hariri Beirut (RL) - Beirut Centrum – Mayflower Hotel (RL)

 

Po přistání si vyzvedáváme předem zamluvený vůz, který je samozřejmě jiný, než bylo deklarováno, jelikož byl zrovna borec z půjčovny zaneprázdněn, věnoval se nám kolega ze sesterské společnosti.

​

Nicméně náš nový kočár v podobě „dravé“ KIA Picanto s klimatizací, se ukázal jako dobrý společník při cestě rozpáleným Libanonem.

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

Každý zkušený cestovatel pátrá po místní sim kartě s datovým balíčkem. Což bylo jedním za našich prvních cílů v Bejrútu.

Drobné zmatky byly při hledání našeho prvního nocležiště… Stažené mapy ho přímo nenašly.

Po vložení souřadnic se podařilo tížený Mayflower Hotel najít a jelikož byl již předplacený, ubytování netrvalo dlouho.

Pokoj se otevíral kartou, výtah funkční. Hlavní světlo sice nefungovalo, ale co, na jedno přespání, dobrý 😊

​

Kousek od hotelu byl i otevřený obchod s telefony, kde nám místní překupník nabídl SIM.

​

Cena byla v normě s naší přípravou, kde chtěl 40 dolarů s tím, že když mu kartu vrátíme dá nám zpět 10 Dolarů. Karta na místě aktivována a odzkoušena. Výhodou bylo, že se nemusel předkládat pas.

​

Samozřejmě místní vykutálený obchodník, nám jako by půjčil svoji soukromou kartu. Takže po instalaci WhatsAppu, nám chodilo na náš „hotspot šířič“ spoustu přání a vzkazů, jelikož právě probíhal jejich svátek …A také spoustu hovorů…

Jelikož se někteří z nás nadchli pro arabský jazyk a po loňském Tuniském tripu, s nově získaným přátelstvím a dlouhém dopisování (já ani Kléma to nejsme 😊) i zkušeností s výslovností, jsme nějaký hovor přijmuli a bylo vyzkoušeno pár frází z legrace 😊.

​

Něco málo k ekonomické situaci v Libanonu. Jejich měna je absolutně degradovaná, obrovská inflace, kurz nesmyslný. Tedy nejlepší je zde disponovat Americkým dolarem. Měli jsme cca 700 v hotovosti a i přímý výběr „dolarů“ v bankomatu byl za relativně příznivý kurz.

​

​

​

​

​

​

​

​

Kartou se zde platit nedoporučuje.

​

Ve směnárně jsme vyměnili 100 dolarů se ziskem cca 4 700 000 Libanonských lir.

​

Na některých památkách byla vyžadována platba jejich měnou.

Po krátké procházce, obhlídka centra Bejrútu včetně přístavu a místa kde došlo v roce 2020 k obrovské explozi, večeří v místním sport baru, jsme přečkaly noc v našem malebném hotelu.

​

Ráno nás čekala snídaně s volbou kontinentální, nebo anglické snídaně. Jelikož se jednalo o hotel s vazbou a tématikou Anglie a Severního Irska.

Samozřejmě zkoušíme kontinentální kuchyni.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

při "check outu" ještě poplatek za obyčejnou vodu z lednice na pokoji 3 dolary za kus. Jelikož se mi zapomněli spolucestující zmínit o noční konzumaci z minibaru, tvrdil jsem na recepci, že jsme nic neměli a uklízečka, která po nás kontrolovala pokoj mě uvedla prostřednictvím recepčního do reality 😊

​

4. Etapa Okružní jízda Libanon Jih cca 275 km

 

Průjezd největšími utečeneckými tábory již integrovanými do měst 

Burj El Brajneh, Ain Al – hilweh, města Sidon

Dalším cílem bylo nejjižnější městečko Týros.

Delší zastávkou byl Mleeta - Hizballah museum, kde proběhla prohlídka památníků, muzea a samozřejmě pro nás oblíbenou činností a tj. nakupování suvenýrů 😊

 

5.Etapa Okružní jízda Libanon sever cca 314 km

 

Jednou z plánovaných zastávek byl zajímavý projekt:

Maaser El Shouf - Vantastic Camp, kde jsme byli vřele přivítáni otcem majitele, který byl toho času v Kanadě.

Otec s matkou nás pohostili kávou, cukrovím, ovocem. Poté jsme jeli kousek za město k prohlídce ubytování vyhotovené ze starých vozů Volkswagen.

​

​

​

​

​

​

​

​

Naše návštěva byla ohlášena a pořízena rozsáhlá fotodokumentace toho to zajímavého projektu, včetně částí domu majitele.

Zajímavostí bylo, že Matka uměla jen Arabsky a trochu francouzsky, otec na tom byl podobně. I přes tuto bariéru jsme si ve všem rozuměli 😊

Vrcholem byl telefonát s majitelem projektu do Kanady v angličtině 😊

​

Po dlouhém rozloučení a se slovy, že "zůstaneme navždy v jejich srdcích", poděkováním za náš zájem a návštěvu pokračujme dál…

​

A to k našemu dalšímu nocležišti v městečku Baalbek a hotel Kanaan. Pokoj na úrovni. S místní obsluhou. Zde jsme platili v hotovosti. Zakoupená snídaně byla příjemná a rozmanitá. Zajímavostí bylo, že po mé recenzi na Googlu, vidělo moji fotku pokoje více jak cca 4000 uživatelů za 14 dní.

​

​

​

​

​

​

​

​

Večerní prohlídka města, večere v restauraci Diwan El Hellani.

​

Ráno prohlídka památek, zejména:

Největší kameny na světě, kde jsme místnímu obchodníkovi vylepili do sbírky naši 100 korunu a nakoupily pár suvenýrů. Je zde bývalý důl, kde se připravoval základ Jupiterova chrámu. Je zde největší ručně opracovaný kámen člověkem na světě.

​

​

​

​

​

​

​

​

Dále jsme pokračovali do nedalekého Jupiterova chrámu. Vstup do oblasti byl symbolických 1 000 000 Libanonských lir 😊 Baalbek – prohlídka Ruin

​

​

​

​

​

​

​

​

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Následovala zdlouhavá cesta horským průsmykem po nepříliš ideální silnici na úplném severu Libanonu.

​

Oběd v Tripoli …

Další plánovaným cílem, byla nehlášená návštěva nejstaršího aktivního taxikáře 90 Let.

Bakhoun – pokus o nalezení taxikáře Omara Chuckri Alchara . Legenda Bakhounu, 90.letý aktivní taxikář se svým MercedesemW110 slouží již od roku 1955.

​

​

​

​

​

​

​

​

​

Pro snadnější nalezení byla vyhotovena cedule s nápisem v arabštině a angličtině. Jak ale Omara ve městě najít? Jak se říká bláznům štěstí přeje …

​

Projíždíme městem a zastavujeme u prvního prodejce u silnice ukazujeme mu zmíněnou cedulku a on, že ví, o koho se jedná, ale že už bydlí jinde.

​

Ani se neptá, proč ho vlastně chceme vidět😊.

​

Uzavře provizorní krámek u silnice a nastoupí k nám do auta, že nás tam dovede. Prodejce umí trochu anglicky. Takže probíhá základní komunikace 😊

Ihned po příjezdu je jasné, že jsme na správném místě, jelikož vidíme pod přístřeškem jeho legendární mercedes. Muž, co jel s námi, zajde do baráku…

​

My zatím obhlížíme zmíněný vůz. Po chvilce nás zve dál postarší dáma, do jakési společenské místnosti, kde jsme usazeni na pohodlný otoman. Libanonci jsou opět velice pohostinní a nabídnou nám kávu, cukrovinky, ovoce.

 

Po chvilce se zpoza chodby vynoří postava v hábitu a není to nikdo jiný než samotný Omar. Posadí se na vedlejší křeslo.

​

Umí samozřejmě jen arabsky, takže nám překládá náš průvodce. Už jen ta situace, která se jaksi vymkla kontrole, původně jsme se chtěli jen podívat kde bydlí a na jeho veterána, případně si objednat jeho služby a projet se po městě. Najednou se ocitneme v obýváku s onou místní taxikářskou legendou, která čeká, co se vlastně bude dít.

​

Na to jsme úplně připraveni nebyli, takže musela začít improvizace.

 

Povídám pánovi, co nás přivezl, že budeme psát článek do „Světa motorů“. Aby toho nebylo málo, začalo přibývat osazenstva pokoje rodinnými příslušníky. Po chvilce se ukáže vnučka, která umí anglicky, posadí se vedle Omara, že bude překládat a čekala na dotazy😊)) To už jde opravdu do tuhého a improvizace se rozjíždí na plné obrátky. Ptáme se tedy na základní věci, kolik mu je let, jak dlouho jezdí, něco o autu …

​

Mezitím se sjíždí další a další lidé, zjišťujeme, že v m místnosti je už asi 15 lidí😊. Po vyčerpání otázek, které nás napadli, jsem musel již použít záchranou brzdu a poprosil jsem, zda si můžeme jít prohlédnout a vyfotit jeho vůz.

 

Je nám to umožněno a máme spoustu zajímavých fotografií a detailů tohoto veterána, včetně finální fotkou s taxikářskou legendou.

Vyměníme si kontakty, kam jim pošleme odkaz na článek (který se opravdu budeme snažit realizovat) a také společnou fotografii na památku. Omluvíme se, že nás již tlačí čas, jelikož večer nám to letělo zpět na Kypr. Popřejeme si, jak se sluší a patří.

Omar vstoupí do silnice zastaví dopravu, abychom se mohli otočit 😊. V jeho výrazu je vidět radost o zájem jeho příběh a mává nám na cestu.

​

Cesta pokračuje dál směr hlavní město. Nikósie je rozdělena na severní Tureckou a jižní Řeckou část. Přijeli jsme k hranici. Bohužel přechod byl zrovna jen pro pěší a řidiče bez auta by zpět do Řecka, tak jsme jižní část neprobádali. Na místním tržišti jsme nakoupili část suvenýru, jelikož měli příznivé ceny a rozmanité zboží.

Jelikož se letos jedná o hybridní tour využili jsme také služeb místního výletního vláčku, který nás provezl po všech zajímavostech této strany hlavního města.

​

​

​

​

​

​

​

 

Po cestě se ještě zastavujeme na

svatyně Panny Marie Libanonské, prohlídka sochy na vrcholu hory, krámek se suvenýry a přilehlé okolí s krásným výhledem do údolí.

​

Už se pomalu stmívá a my se blížíme zpět do Bejrútu. Jelikož máme ještě čas vracíme s do krámku, kde předáváme zapůjčenou sim kartu.

​

Přijíždíme na letiště, kde proběhlo vrácení vozu, odlet zpět na Kypr ve 23:30. Průběh kontrol celkem bez problémů, proběhl také drobný nákup v DUTY FREE.

​

Po nočním přeletu, který byl bez problémů hledáme „Uazíka“ na odstavném parkovišti.

Předplacené parkoviště díky nesázím při načítáni SPZ při příjezdu nefunguje, tak platíme nové, dle aktuální ceny. Přejíždíme kousek od letiště k nocležišti s krásným výhledem na vzletovou plochu …

 

6.Etapa Larnaca Hermes Air Port (CY) - okružní jízdy ostrovem

​

Po krátkém noclehu jdeme do nákupního centra v Larnace pro nějakou snídani. Po chvilce zjišťujeme, že jsme spíše v domácích potřebách a nakoupíme si pár věcí do zásoby, trička, někteří i spodní prádlo a ponožky😊

​

Snídani jsme tedy nestihli, a tak jdeme na oběd do místního Mc. Donalda, který je hned vedle centra. Provozní restaurace nějak rozpoznala, že nejsme zdejší a dala se s námi do řeči.

 

S plným břichem pokračujeme na okružní jízdu Kyprem a to proti směru hodinových ručiček.

​

Prvním návštěvním místem je město duchů Varosha od roku 1974 uzavřeno, přísně střeženo od loňska částečně přístupné. V době největší slávy jsem jezdily i ikony tehdejší doby jako např. J C. Belmondo, Brigitte Bardot, Sophia Loren, či Elizabeth Taylor.

​

Jelikož se jedná o celkem rozsáhlou oblast a je velké teplo, využijeme místní půjčovnu a projedeme si komplet areál na elektrických koloběžkách.

​

Cesta pokračuje k pobřeží, kde se vykoupeme na místní pláži a povečeříme v nedaleké restauraci Opas traditional Tavern. Pokračujeme do národního parku Cavo Greco po celkem krkolomné cestě. Přespíme u jednoho z mysů.

​

Ráno využijeme volného vstupu do moře k osvěžující koupačce. Dalším cílem je nejsevernější část Kypru “Dipkarpaz“ přes Famagusta Border Crossing po cestě nakoupíme mrkve pro volně žijící oslíky. Potkáme jich opravdu mnoho a probíhá hromadné krmení. Na nejsevernější části uděláme klasické „troj foto“ dokrmujeme oslíky a někteří se nechají i napájet vodou.

​

Cesta opravdu členitá, normálním vozem nesjízdná. Zabere nám to celé dopoledne, ale odměnou byla nalezená odlehlá pláž, kde byla jen jedna rodina. Opravdu několik desítek metrů pozvolná písková pláž v zátoce s nádherným výhledem a klidem. Po cestě večeře v Nazi´s Restaurant, kde si dáme místní specialitu – všehochuť Turecké kuchyně.

​

Přenocování s výhledem na hlavní město vedle“ Obří vlajka TRNC z nabarvených kamenů v pohoří“

Pokračujeme nejsevernější cestou směr Nikósie (hlavní město Kypru), které je rozděleno na severní a jižní část. Město je rozděleno na tureckou a Řeckou část. Bohužel nás nepustí pěšky pokud jde i řidič, který nechal auto v Turecké části, takže jsme prohlídku Řecké části vynechali.

​

Nicméně na místním tržišti jsme využili možnosti projet se po městě výletním vláčkem. Příznivé ceny produktů byly využity k nákupu suvenýrů.

 

Pokračujeme dál a po cestě z výšky vidíme rudé či také krvavé jezero.

​

Paradise Beach, je dalším cílem severní částí ostrova. Popravdě, nic výjimečného na ní nebylo. Návštěva rybí restaurace Psaropoulos Fish Tavern a ochutnávka mečouna s hranolkama, místního vína.

Přenocování proměnu na nejzápadnějším místě Kypru za úplňku.

​

Po noclehu nás čeká poslední den na ostrově. Cestou zavítáme na Gravity Road. Jedno z mála míst ne světě, kde voda teče do kopce, auto jedoucí z kopce, úplně zastaví a poté začne couvat, nebo po vyřazení rychlostního stupně do kopce auto zrychluje.

​

Oběd u vraku ztroskotané lodi Oniro By The Sea.

 

Úmorné vedro nás už celkem zmáhá a tak zavítáme na poslední koupačku u moře na Pláž Petra tou Romiou: místo, kde se zrodila bohyně lásky Afrodita. Bylo zde poměrně hodně Čechů.

 

Poslední zastávkou po cestě do přístavu byl kočičí klášter svatého Mikuláše.

​

K večeři pizza z místní pizzerie Pizza Mia a nocleh u nedalekého kostelíku. Ráno do přístavu, kde nás čekalo nalodění na plavbu zpět do Řecka.

​

Nalodění proběhlo bez větších problémů pro pěší, drobné zdržení měl opět řidič. Kajutu máme zase uprostřed lodi, dá se říct na ještě lepší pozici než při plavbě na Kypr. Po cestě využijeme otevírací doby místního obchodu a dokoupíme pár suvenýrů.

​

7. Etapa Pireas (GR) - Všestudy (CZ) 2093 Km

​

Popova Kula Vinařství – další s našich oblíbených destinací, kde proběhla naše oblíbená degustace v podstatě ihned po otevírače. Číšník se smíchem říká, že už tu dělá 2 roky a ještě nedělal degustaci takhle ráno😊. Dáme si, dnes už mohu říct „jako již tradičně“ 5. chodové menu s ochutnávkou vín.

​

Koupačka v Srbsku v obci Ćuprija, cca 45 min. před zavírací dobou, vstup jsme měli už zdarma. Bazén téměř prázdný, takže příjemné, klidné pokoupáníčko a osvěžení.

​

Večeři jsme si dali v nedalekém městečku Staro Mesto.

Pak už jen tranzit domů stejnou cestou …

 

 

Závěrem několik zajímavostí o Kypru:

1. první stát na světě který dal na svou vlajku mapu státu – nyní jsou země dvě – druhé je Kosovo

2. na ostrově jsou přemnožené Kočky – je jich více než lidí – mají i svůj klášter viz výše 

- důkaz o nejstarší domestikované kočce byl v roce 2004 objeven Francouzskými archeology. Lidské a kočičí kostry v jednom hrobě cca 9500 let starém

3. na poloostrově Karpaz (TRNC) žijí divocí oslové – milují mrkev

 

 A několik zajímavostí o Libanonu:

1.  třetí místo v celosvětovém žebříčku spotřeby cigaret na obyvatele – více než 2000 ks/osoba/rok

2.  největší počet uprchlíku na počet obyvatel na světě v zemi (1,5 mil Syřanů, 200.000 Palestinců, 16.000 Iráčanů, Súdánců Etiopanů atd)

3. muslimové 60 procent, křesťané 40 procent (na blízkém východě nejsilnější křesťanská populace)